Dr. Jiří Karbaš

Akademická malířka Dagmar Dost- Nolden studovala na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru prof. Jana Smetany. Ale žije již přes 20 let v Německu, kde měla mnoho samostatných výstav. V České republice bylo zatím možné vidět její obrazy hlavně na skupinových výstavách. Původní inspirace vychází především ze zaujetí člověkem a jeho problematikou. Od zprvu expresivních figurálních a krajinářských obrazů došla autorka k abstrakci. Malování jako takové se mohlo vzdát svých významů a působit pouze samo sebou. Malířka se zabývá problémem ztracení člověka v sobě samém a ve vztahu k okolí i k vesmíru. Člověk se stává jakýmsi labyrintem, součástí volně tekoucí energie, tvořící celý vesmír. Jsou to pohledy do mikrosvěta a makrosvěta kolem nás, jejichž mnohotvárné energie nás prostupují. Jejich proudění má přetavující vlastnosti.

Tvary a linie se spojují, narůstají, projdou různými změnami, setrvají klidně vedle sebe, aby se vzápětí prudce střetly, rozpadly a utvořily nový tvar. V jejích obrazech zní barva vesmírných sil a energií tlumočená v organických i anorganických tvarech. Linie a plochy se stávají mocně pulzujícím životem. Tyto obrazy jsou těžko postižitelné slovy, neboť vyjadřují ty nejniternější pocity, přenesené do výtvarného výrazu. V něčem připomínají velikána našeho výtvarného umění, zakladatele abstraktní malby v Čechách, Františka Kupku. Jeho kosmická jara mají stejnou kosmologickou myšlenku jako tvorba Dagmar Dost-Noldenové. Významným fenoménem její malby je světlo, které spolu s prostorem vytváří kaleidoskop těchto obrazů.

Velký cit pro barvu a skladebnou kompozici vede malířku od takřka průsvitných tónů až po patosní nánosy barvy zesílené pískováním. V některých obrazech působí písek svou vlastní hmotou, barevností a strukturou. Je používán netříděný, nečištěný, hrubý. Není přemalován, působí pouze sám sebou, svojí strukturou a svou vlastností lámat světlo. Stává se světelným faktorem. Barvy zde dokáží divoce, žhavě vybuchovat, poklidně a harmonicky spočívat vedle sebe nebo působit i chladně, distancovaně a téměř nebarevně. Klaviatura barevných hodnot je zde rozehrávána v celé její šíři. Expresivnost a neklid některých kompozic jsou příznačné pro hledání transformace do plochy omezené velikostí plátna. Kompozice malířky Dagmar Dost-Noldenové se zdají překračovat rámec obrazu a pokračovat mimo ně dále v prostoru. Poddáme-li se síle modrého víru, otevře se před námi kosmos, jehož objevení stojí za to. Budeme vtaženi do tušených a záhadných světů, jež nás nenechají na pokoji.

 Dr. Jiří Karbaš, Praha 1997