Herbert Rosner k zahájení výstavy v Kunstforu St. Clemens v Kolíně nad Rýnem 

 ...Se „Saties Factory“ a John Cage jsme zahájili tuto výstavu. Marei Seuthe a Dietmar Bonnen, oba virtuosové ve svém oboru, pracují již mnoho let společně. MS známe již z několika vernisáží, ve kterých nám představila neobvyklým způsobem její instrument. Cello. Používá je, kromě jiného, jako doprovod ke zpěvu, i jako perkusní. Zde s hudbou Erica Satiese a Johna Cage prožijeme další, široké, zvukové barvy. Dietmar Bonnen und Marei Seuthe chtějí jejich hudebním výběrem upozornit také na jejich nový duo program, Saties Factory a Joh Cage, který bude celý ke slyšení 20.4. 2013 v Max Ernst Museum Brühl.

Výstavy změní prostory - tak nějak někdy otevírám výstavy v St. Clemens. Tentokrát je to ovšem velmi důrazná, neobvyklá změna. Prostory pozmění lidi, umění pozmění naše vnímání a naopak. Dnes se to projevuje ještě mnohem důrazněji a zřetelneji. Celý prostor kostela se zdá být zaplněn energetickými silovými poli, energetickým malířským proudem. Toto se daři v Česku narozené kolínské umělkyni Dagmar Dost-Nolden mnohými způsoby. Ona bere ohled na prostor, dotýká se ho a procítí ho širokými barevnými gesty. Zvláštní roli hraje používání barvy u velkých stojatých objektů. Z nich vystupují, hravě a váhavě zároveň, jednotlivé elementy, které jakoby prostupovaly sloupy, usilujíc dostat se dál ke světlu, srovnatelné s rostlinami, které mají také naléhavou nutnost dostat se ke světlu a teplu.

Toto je jarní výstava, jakou jsem si již dávno přál. V popředí nestojí nic figurativního, vše se vyvíjí z archaického chaosu, a přesto se stává téměř kaligrafickým řádem, který může být metaforou na život. Dagmar Dost-Nolden mluví o silových polích a figurách, které v tazích štětcem rozpoznává. Její způsob malby je zesílen plastickým nánosem barvy, mnohdy s přídavkem písku a textilu, takže její obrazy někdy připomínají ploché reliefy. V naší minulé výstavě „Vanitas“, na podzim, jsme zažili 16 uměleckých pozic, 16 umělců... Velmi heterogenní, ale nikdo z nich neměl tak volné zacházení s barvou, nikdo takovou neohraničenou důvěru k podstatě barevné hmoty, jako Dagmar Dost-Nolden. Svým způsobem nám nově otevírá pohled pro toto médium.

Malířka Dagmar Dost-Nolden studovala 1971-76 na Akademii výtvarných umění v Praze, následovaly skupinové výstavy, a listina jejich samostatných výstav je dlouhá. V roce 2009 byla na Benátském Biennale, nedávno v Londýně v Hampstead Museum a v lednu v pražské Galerii Dion. Její nynější výstava v St. Clemens má název „Action Space“, náznak na pojem „action painting“,/ „akční umění“, jež se používá v souvislosti s Jacksonem Pollockem, ale zároveň znamená prostor, obrazový prostor či skutečný, reálný prostor, tak jako tento zde. Inspirována americkým abstraktním expresionismem, vyvíjela ho ale dále. Zachází suverénně s barvami a formami, a tím je cele dítě naší doby.

Onen zmíněný pojem „Action Space“/ „Akční prostor“, se objevuje také u Diptychonu (2-dílných obrazů). Obrazový prostor je zde rozdělen do dvou dílů. Spojeny jsou minimalní mezerou 1-2 cm, kterou probíhá barevná dřevěná tyčka směřující do reálného okolního prostoru. Barevný energetický proud, který prostor spojuje a zároveň i rozděluje. Nejedná se ovšem o prostor iluzorní, nýbrž o prostor sestávající z barevných skvrn, tvořený z pružných tahů štětcem, prostor, který jako by se vznášel, a jehož hloubka jako by pokračovala až do nekonečna.

V tomto obrazovém prostoru není nic statické a pevné. Vše je v pohybu a v přeměně, není zde žádná centrální perspektiva. Máme zde prostor bez centra a bez jakéhokoli hierarchického rozdělení. Názvy obrazů jsou u Dagmar Dost-Nolden často internacionální, v angličtině, a přesto záhadné, při interpretaci nepomohou. Takto je obsahově težko k postižení, zdá se, že nepatří do žádného „šuplíku“. A to přes její blízkost k poválečné skupině „Quadriga“, která zavedla pojem „Informel“. Její živá energetická pole jako by prostor odlehčovala a nakonec úplně obsáhla a zaplnila.

Lze postřehnout sklon ke „Gesamtkunstwerk“. A to především, když pomyslíme na její Performance... Ale v jejích obrazech můžeme pozorovat i krajinářské aspekty. Jak výbuchy sopek, tak i řád dávající nebeská tělesa. Přinejmenším můžeme v některých obrazech rozpoznat jakýsi druh Měsíce. O obraze nad oltářem; červený obraz, obraz s modrým Měsícem. Od doby malby Gerharda Richtera víme: „Už není třeba něco vynalézat (v malířství) a přece musí obraz obsahovat: kompozici, předmět, tvar, myšlenku“. Přejeme této výstavě, a tímto i umělkyni, zaslouženou pozornost a Vám, návštěvníkům, velký zážitek a inspiraci. Děkuji za Vaši pozornost.

Herbert Rosner, kurátor výstavy, Kolín nad Rýnem 2013

 © Herbert Rosner Kolín

 přeloženo z němčiny