Ivo Janoušek

Dagmar Dost-Nolden, německo-česká malířka působící v Kolíně nad Rýnem, se narodila v Praze v roce 1948. Umělecká studia absolvovala na AVU (1976) v ateliéru prof. Jana Smetany, od roku 1978 žije v NSR. Zde našla tvůrčí svobodu, seznamuje se s antroposofií (skrze ní dochází k přesvědčení o propojení člověka a universa prostřednictvím všeobjímající a vše pronikající kosmické energie), působí v Divadle FWT (odkud čerpá impulsy i ke svým performancím), její počáteční figurativní tvorba se uvolňuje, aby posléze dospěla k dnešnímu, jí vlastnímu výrazu expresivní abstrakce. Zařadila se tak i k širokému proudu tendencí 80. a 90. let navazujícímu na neoexpresionismus let padesátých, v kontextu s českým výtvarným uměním je doplňkem a jistým protipólem figurativních, ale i tak u nás řídkých projevů Neue Wilde.

Pro Dagmar Dost-Nolden, jak říká, je malování součástí života, přičemž i abstraktní výraz jejích obrazů je odrazem skutečnosti, a to nejen té, kterou má „před sebou“, ale i „uvnitř“. Centrálním zájmem umělkyně je totiž pocitovost, tlumočení duševních stavů a jejich proměn, stavů člověka v životním víru vrcholů i pádů. Vzpomínky, i latentní, na rodné město Prahu, skvoucí barokem a art nouveau, ji vedou k dramatickým malířským gestům, rozlet poznání z cest, zvláště z pobytu v Paříži, přináší do obrazů světlo a výraznou barevnost. Dost-Nolden sice vychází z konkrétních prožitků a situací, dává jim i své místo v názvech děl, svou malbu však cílí k postižení čisté esence stavů duše, ke sdělení o dění za prvním plánem: života i malířského plátna.

Komplexita člověka a jeho světa spočívá v dualitě vědomí a podvědomí, racionality a irracionality, kalkulovaného a spontánního, přírodního a artificiálního. Proto i v jejích obrazech se nachází kontrapunkt statických ploch a gestických tahů, jasných a tmavých barev, jejich čistých a tlumených odstínů. Dominující zářivá červeň, výrazná žluť a intenzivní modrá plošných komponent v kontrastu s černí linií a probleskující bělobou křídového podkladu jsou vyjádřením vesmírné energie a z ní vycházející dynamiky pohybu, v zaostření na člověka i tlumočením ústřední teze Heideggerovy filozofie o lidském údělu ve „vrženosti v bytí“. Skladba kompozic a jejich zvýšená expresivita (umocňovaná vmícháváním strukturálních materiálů do barev) je tak odrazem paradoxu antivalence a zároveň jednoty lidské bytosti a přírody. Celé dílo a tvorba umělkyně je výpovědí k hlubinám naší duše ve vztahu k vesmíru.

Na výstavě s názvem „Tam a zpět a naopak“, příznačným k výpovědi děl, Dagmar Dost-Nolden představuje výběr z tvorby posledních let, vedle rozměrných pláten jsou prezentovány i prostorové instalace a kovové skulptury na bázi aditivní skladby ready-made objektů. Dílo umělkyně je předmětem četných prezentací světových galerií a mezinárodních přehlídek výtvarného umění, výstava v Galerii Dion je příležitostí k setkání s ním pro pražské publikum.

Ivo Janoušek, Praha 2009, ( k výstavě v Galerii Dion, 5. 5. – 24. 6. 2009)