Dotyk modrého nebe “ (The Touch of the Blue Sky)                     A

 

Dr. Antonia Wunderlich

Institut dějin umění, Universita Kolín nad Rýnem( Kunsthistorisches Institut der Universität zu Köln)

 

Ponechte Vaše oči sledovat stopy štětce, kontrasty, hru mezi otevřeným, volným plátnem, barevné plochy, různé materiály jako písek a textil, barevné přechody a stříkance.

A pak se do sebe zaposlouchejte a vnímejte co se stane.

 

Předpokládám, že nastane vnitřní pohnutí, vůle jít s vlnou, a nakonec také jednoduše radost ze setkání s uměním. Co je na této radosti k rozumění?

Je zde, pro její vychutnání, pro její zažití!

 

Obrazy Dagmar Dost-Nolden nejsou konstrukcemi, které se nám otevřou až po nějaké analýze či vysvětlujícím textu. Naopak, jsou světy, v kterých se duchovnost, věcnost a hmotnost s velkou lehkostí kříží a překračují a jejichž význam se otevře, jakmile se do nich ponoříme. Právě že se lze do nich ponořit, je již velký díl jejich smyslu.

 

A přirozeně, racionální a efektivní svět přesto není vyloučen.

Těžko by obrazy či sochy mohly působit, kdyby se díla nechopil někdo s velkou znalostí materiálu, velkou technickou zkušeností, a jistým, samozřejmým citem pro prostor, formu, pohyb a povrch.

Sochy jsou ještě více v pohybu než obrazy- které také tak činí, ale jinými prostředky.

 

Sochy Dost-Nolden vypadají z každé strany jinak, s každým krokem, který na své cestě kolem nich uděláte, se Vám otevře nový pohled. Jednou převažují geometrické, jasně strukturované díly, jindy ty pohyblivé, dalo by se říci živě vyrostlé tvary.

 

Materiál železo dostává v těchto sochách svobodu, kterou jinak nemá. Plápolá

ve větru jako pruh látky, houpe se jako mladý stromek, zakřivuje se jako nehmotný blesk.

 

Dagmar Dost-Nolden pracuje vlastně jako alchimistka, jejíž pevná víra v její

tvořivou sílu material vlastně přesvědčí sloužit jí a spoluhrát..

Doufám, že i vy se necháte strhnout ke spoluhře.

 

Dr. Antonia Wunderlich, Kolín nad Rýnem 2010

výnatek, přeloženo z Němčiny